Nechci se narodit! Nechci tady být!

Nechci se narodit! Nechci tady být!

nechtěné dítě
logo-hlubinna-terapie

Jaké to je, když se člověk nechce narodit aneb záznam jedné hlubinné terapie provedené přes prostředníka.

Už jsem napsal jeden článek o tom, jak je důležité prožít si znovu svůj porod. Dnešní příběh je zkráceným záznamem terapie, kterou jsem dělal se synem klientky. Po předběžném seznámení se synovou situací jsem doporučil, abychom terapii provedli přes matku jako prostředníka.

Matka klienta se tedy pod mým vedením stala (výborným) médiem a umožnila svému nepřítomnému synovi vrátit se do minulosti a pochopit příčiny svého stávajícího trápení.

Při krátkém setkání před terapií se mi matka svěřila, že si už mnoho let vyčítá, že syna nechtěla a že mu tím hodně ublížila. Právě proto jsem navrhl práci přes ni jako prostředníka, protože jsem cítil, že to bude důležité i pro ni. Pomůže synovi a současně se i jí dostane poznání, pochopení a úlevy. Nazval jsem to „více muziky za jedny peníze“.

V záznamu terapie také uvidíte, jak se při porodu cítí nechtěné dítě.

 

„Jsem úplně ztracený. Cítím se opuštěný.“

To byla první slova klienta, když promluvil skrze svou matku.  Klientka se věnuje duchovní práci na sobě a bylo to poznat, protože jako médium velmi dobře reagovala. Pochopil jsem tedy hned na začátku, že toto bude „snadný případ“.

A nyní se už začtěte do toho, co klient prožil, když se vrátil do doby těhotenství a narození.

 

Jak prožil klient narození do tohoto života

Jsem úplně ztracený, nikdo mě nepotřebuje, nevím, co bych vlastně měl v životě dělat. Jsem tady omylem, ani otec mě nechtěl, je to pro mě cizí člověk. Nemá mě rád, nerozumí mi a ani já nerozumím jemu. Máma mi nerozumí. Cítím se opuštěný.

Zde jsem klienta navedl na to, aby se přesunul do události, kde tento problém vznikl.

Je to už v mámě. Máma pláče a lituje, že mě čeká, že se mám narodit. Přitom se na mě těšila, ale toho chlapa měla vyhodit hned. Proč to neudělá?“ (médium už pláče).

Strašně trpím, nechce se mi na svět, chci umřít. Mám strach ze života, co mě čeká. Svět je hroznej, žádná radost, vůbec žádná. Já mámě říkám, že to spolu zvládneme, ale ona mě neslyší. Smutek, beznaděj, tmavě modro, skoro do černa.

Je to neradostné, máma je sama, když táta přijede, má v ruce flašku, leží na gauči, spí. Žádný cit, žádná péče ani zájem o mámu. Cítím se na obtíž, jako zátěž. Máma mě hladí a poslouchá mě, to je příjemný, ale je to málo.

Vyhodit toho chlapa, nic z něho není… Máma se učí na státnice, vůbec jí nejde usnout, je tam vnitřní neklid. Máma má pocit, že je na konci svých sil. Ve škole je problém, neobhájila diplomku.

Je mi za ni smutno. Svět připravuje člověku jen těžký chvíle, lidi okolo jsou jaksi problematičtí, není tu nikdo, kdo by měl radost.

Mně se vůbec nechce do takového světa. Přichází můj čas, ale mně se tam nechce. (silně pláče) Máma má bolesti, ráno měla jít ke státnicím, ale jedeme do porodnice.

Mně se nechce na ten svět, ne, nechte mě, nevytahujte mě!!!

Oni mě tahají, ne, ne, nechci, nechci! Proč? Proč jste mě tam nenechali? Co tady budu dělat, co? Já sem nepatřím. Tohle je pro mě neštěstí, jak na opuštěném ostrově. Kolem dokola nekonečný oceán.

Teď mě oživili (zde klient nevysvětlil, proč potřeboval oživit), zabalili, zanesli k mámě. Ta si se mnou vykládá, to mi je moc dobře. To je moc hezký, hladí mě. Sestra mě někam odnáší, zase jsem se ztratil, proč to tak dělají? Jsem v jakési místnosti s ostatníma dětma, pláčou, já nepláču. Čekám, co přijde.

Druhý den jsem zase s mámou, piju od ní mlíko, to je mně dobře. Ona se na mě usmívá (klient se skrze matku také usmívá), ale zase mě odnesou, to je hrozný, ten svět.

Už se těším domů, těším, těším, těším…

Doma je babička, ta mě vítá, že je to krásný chlapec, o mně povídá. Máma je zmordovaná. Táta si se mnou neví rady. Je bezradný, ale přitom je dospělý. Máma trpí.

Máma je na všechno sama. Proč s tím člověkem je? Postrádám tam tu otcovskou lásku, on mě ani nepohladí, nepromluví na mě. On si vůbec se mnou neví rady. Je mně ho líto. Prázdná bublina, to je to správný slovo.

Když už tady jsem, tak bych to měl zvládnout. Ale já si málo věřím. Máma chce, abych jí pomáhal. Nemám toho tátu. Děda je daleko…

Přestal jsem se těšit do života, nechtělo se mi narodit. Ta máma mě vlastně nechtěla, ale já jsem si ji vybral. Já jsem to věděl… Co teď s tím? Proč já jsem si ji vybral? (klient se zamýšlí a mluví tiše)… Abych jí ukázal, že se má věřit i ona. Ona si věří strašně málo. Aby si věřila, že to všechno dokáže. A já asi taky, ale když to je tak strašně těžký!!

Já mám sebe málo rád, nízkou lásku k sobě samému. Před jakýmakoliv úkolama jsem utíkal. Nechtělo se mi nic řešit a překonávat.

Můj otec vůbec nechtěl děti. Proto já ani nevěřím v Boha… Jak může člověk nechtít vlastní dítě??“

 

Jak se prožitek narození změnil, když se klient vrátil ještě jednou zpět

Zde něco vynecháme… Po prožití porodu a dalších zážitků po něm jsem klienta vrátil, aby prošel celou událostí těhotenství a narození ještě jednou. To je princip hlubinné terapie, člověk se vrací a zpracovává prožitou událost znovu a do větší hloubky. Pochopení a opakované prožití události přínáší kýženou úlevu. Zde to nabralo velmi rychlý spád, posuďte sami…

„Já už to chci narovnat. Mám radost, že jsem ve tvém těle, mámo. Mám radost… Mámo, mám tě rád, mám tě rád, mám tě rád (skoro šeptá). Máme se rádi a jsme šťastní spolu a všechno to zvládneme, zvládnu to s tebou a ty se mnou, dokážu to. Akorát chvilku počkej, až vyrostu. Jsem zdravý, celý jsem zdravý, všechno mám zdravé.

Zhluboka se nadechuju a jdu do toho života. A na ten život se těším! Teď je mi dobře. Věřím ti, mámo, a ty věř mně, dokážu to, dokážeme to. Je mi dobře a jsem tady.

Je mi dobře, jsem v klidu, jsem vyrovnaný. Nemusel jsem se bát, strach je špatně, strachu se nesmí dát vůbec prostor…

 

Jak terapie pokračovala

Prožitek porodu nebyl to poslední. V další fázi terapie, kdy už klient zpracoval zážitek narození, jsem ho ještě dovedl do dvou minulých životů, které byly důležité pro jeho pochopení vztahu s otcem. Vybavil si zážitek údajně z 15. století a také z války, kdy byl pilotem a byl sestřelen a po pádu letadla uhořel. Tyto dva minulé životy klientovi objasnily vztah s otcem a také zde našel další řadu souvislostí se současným životem.

 

Výsledek terapie?

Výsledkem byla velká úleva a klient (stále skrze matku) hovořil klidněji a spokojeněji. Po návratu do přítomnosti jsem ještě probral zážitek s matkou a testováním skrze Vyšší Já jsem jí předvedl, co se stalo s ní. Ukázalo se, že v průběhu terapie si dokázala odpustit to, že syna nechtěla. I ona tedy pocítila úlevu.

Po čase se mi klientka ozvala a sdělila, že její syn konečně našel v životě klid a mír…

 

Vidíte tedy, že jak syn, tak i jeho matka získali tímto vhledem do minulosti větší pochopení, a díky tomu i klid a vyrovnanost. Matka pochopila prožitek svého syna a to jí pomohlo také se vyrovnat s minulostí. Myslím, že tato terapie se nadmíru podařila, a to i díky matce, která jako médium zafungovala velmi dobře. Byla sama překvapená, jaký to byl zvláštní pocit mluvit, ale nemoct to příliš ovlivnit, být jen prostředníkem.

Jako vždy už mi zbývá jen doufat, že vás článek obohatil. A až budete potřebovat mou pomoc, stačí mi vyplnit kontaktní formulář.

photo credit: Tom Van de Peer Rein via photopin (license)

Starší příspěvky:
upálení
Nedokážu se bránit – upálení v minulých životech

Tato klientka se trápila tím, že se nedokázala nikomu bránit Klientka, o které je tento příběh, se na mne obrátila...

Zavřít