Musím všechno neustále kontrolovat – obsedantně kompulzivní porucha

Musím všechno neustále kontrolovat – obsedantně kompulzivní porucha

obsedantne kompulzivni porucha
logo-hlubinna-terapie

Musím všechno neustále kontrolovat – obsedantně kompulzivní porucha

V poslední době jsem pracoval se dvěma klientkami, které trápila obsedantně kompulzivní porucha, konkrétně potřeba a nutkání neustále něco kontrolovat (zavření oken, vypnutí vařiče, zamčení dveří a spoustu dalšího). Nutno říct, že s oběma klientkami jsem pracoval metodou SRT a výsledky se nedostavily. Měl jsem pocit, že bude zřejmě třeba projít hlubinnou terapií, kde si klientka může uvědomit všechny své postuláty, které se jeví jako „obsedantně kompulzivní porucha“. Tento pocit se mi pak potvrdil.

Věřím, že podle dosavadních projevů se obsedanci u jedné z klientek podařilo odstranit. Přečtěte si, co bylo příčinou jejího mnohaletého trápení.

 

Proč zřejmě SRT nepomohlo?

Klientka, která přišla na hlubinnou terapii, mi řekla zajímavý postřeh. Poté, co jsem se jí snažil od obsedance pomoct metodou SRT, cítila, že „tam hluboko v podvědomí se to změnilo, ale nespojilo se to s vědomou úrovní“. Potřeba neustále vše kontrolovat tedy i po SRT trvala. Klientka byla naštěstí velmi odhodlaná a chtěla přijet podruhé. “Musím se toho zbavit!” byla její slova.

Tato vlastnost SRT mi stále celé roky vrtá hlavou – Vyšší Já pomáhá odstraňovat bloky v podvědomí, nebo v tzv. záznamech duše, jak to nazýval můj učitel Robert Detzler.

U mnoha klientů dojde po čištění skrze Vyšší Já k velmi rychlému vymizení problémů. Někdy dochází k určité setrvačnosti a účinek čištění se projeví třeba až za pár dní. U obsedance se ovšem kýžená změna na vědomé úrovni nedostavila. Nutno zde podotknout, že to může být mou nedokonalostí, těžko zde mohu zodpovědně říct, že pouze SRT by problém neumělo vyřešit. Mně se to ale nepodařilo.

 

Jaká výhody má hlubinná terapie

Hlubinná terapie má na rozdíl od práce přes Vyšší Já jednu hlavní výhodu – člověk, který terapií prochází, velmi intenzivně pracuje se svými podvědomými programy (postuláty) a s pocity, které je provázejí v těle. Uvědomuje si vše pod mým vedením, a tak si vše postupně zpracovává. A zpracovaná událost z minulosti se, jak tomu rád říkám, po hlubinné terapii změní z nevědomého bloku na vědomě prožitou zkušenost.

Hlubinná terapie nemá řadu možností, které naopak máme při práci s SRT, ale jak se ukázalo, obsedantně kompulzivní porucha si žádala mnoho uvědomění a práce s postuláty. Ta je opravdu neocenitelná. Práci s postuláty věnuji maximální pozornost, protože zde se rozhoduje o úspěchu, nebo neúspěchu celé terapie.

 

Příběh klientky

Klientka uvedla spoustu problémů, které měly jeden společný základ. Sama tomu říkala „chorobná potřeba vše kontrolovat“.

V praxi to znamenalo, že neustále kontrolovala svůj mobilní telefon (nevolám někomu, nezmáčkla jsem omylem nějaké tlačítko?), vypnutí spotřebičů, vody, světel, vypnutí vařiče. Samozřejmě také kontrolování zamčení dveří atd. Vypadá to celkem nevinně, ale klientce toto zabíralo ohromné množství času. Rozhodně to nebylo tak úsměvné jako třeba ve filmu Lepší už to nebude.

Jak sama řekla, „úplně mi to znemožňuje normální fungování, trvá mi to už sedmnáct let, je to nesnesitelný“.

Při úvodním rozhovoru jsem se zaměřil na zjištění postulátů, které by toto chování mohly působit. Musel jsem je objevit, jinak byla šance na úspěch mizivá.

 

Co ukázala hlubinná terapie

Již začátek terapie byl příznačný. Chtěli jsme pracovat, ale klientka začala cítit značnou nervozitu, protože si nebyla jistá, jestli vypnula mobilní telefon. Ji to ohromně rušilo, ale já jsem to využil pro terapii. A objevil se jeden z prvních postulátů: „Kdybych to mohla zkontrolovat, měla bych klid.“ Další postuláty postupně vycházely na povrch, jak jsem se snažil klientku vést k uvědomění, proč se jí to vše děje. Zde jsou některé další:

Jsem ve střehu.

Mám hrůzu z toho, že někdo zavolá a vyruší mě.“

„Jakmile nejsem ve střehu, vymstí se mi to.“

„Mohla by nastat situace, na kterou nebudu připravená.“

„Pocit leknutí, že budu muset rychle reagovat.“

„Musím hned reagovat.“

Nemohu se vůbec uvolnit.

„Něco by mě mohlo vyrušit. Budu si připadat špatná, méněcenná.“ (Tady už jsem byl opravdu nadšený! Bylo jasné, že celá tzv. “obsedantně kompulzivní porucha” je opět jen snůška postulátů… A na to je hlubinná terapie skvělá!)

Všichni jsou autorita, já jsem nic.

 

Všechny tyto postuláty se u klientky projevovaly i somatiky, tedy nepříjemnými pocity v těle – nervozita, pocit stažení, vyčerpanost, utahanost, tupá bolest, nepříjemné pocity v celém těle, doslova „v každé buňce“, tlak v hlavě a mnoho dalších.

 

Čím byla obsedantně kompulzivní porucha zapříčiněna

Klientku se mi podařilo dostat do událostí v dětství, které byly příčinou všeho uvedeného. Stručně řečeno se za vším skrýval velmi zlý a hrubý otec (a nic neřešící matka). Detaily zde opravdu neuvedu, protože to bylo hodně špatné. Klientka objevila, že už od nejútlejšího dětství cítila tíhu odpovědnosti – „všechno je jen na mně“. Otec klientku hrubě ponižoval a choval se k ní jako k nule (odtud ono „já jsem nic“). Klientka doslova řekla, že… „Táta nás terorizoval. Byl to život v hrůze, strachu a ohrožení. Proto jsem se musela vždy spolehnout jen sama na sebe.

Klientka hovořila a hovořila o hrůzách svého dětství, v každém průchodu událostmi se jí vybavovaly další a další. Nebyla to tedy vůbec hlubinná terapie podle učebnicových pouček a pravidel, ale respektoval jsem potřebu klientky o věcech hovořit tak a v takovém pořadí, jak se jí vybavovaly.

To, co jsem vám řekla, jsem nikdy v životě nikomu neřekla.“ Tak klientka uzavřela terapii. A bylo na ní doslova vidět, jak se před očima změnila. Nevím, jestli si toho pak třeba sama doma všimla, ale úplně se změnila i v obličeji. Když mluvila o svých bývalých přesvědčeních, tak sama prohlásila, že „to mi všechno nabulíkovali rodiče“. A to bylo jedno ze zásadních pochopení, které jí hlubinná terapie dala. Potom ještě dodala: “Jsem už přece dospělá a mohu být sama za sebe“. A tak jsem si říkal, že možná v té chvíli se konečně dokázala odpoutat od programů, které jí vnukli její rodiče…

Když jsme úplně nakonec chtěli nasimulovat představu situace, kdy má klientka odejít z práce (a tudíž vždy do nekonečna vše kontrolovala a nebyla schopna odejít), řekla k tomu:

Jsem přeci dospělá ženská a vím, že jsem to okno zavřela, takže není důvod, abych to znovu kontrolovala.

Spolu s tím vším, co jsem zde popsal, mi i tato slova dala naději, že problém byl vyřešen.

 

Z této zkušenosti mám obzvlášť radost i proto, že toto je můj první případ hlubinné terapie, kdy byla tématem obsedantně kompulzivní porucha. A doufám, že se časem od klientky dozvím, že jí terapie opravdu pomohla.

O uvedené poruše se můžete dočíst více například na http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Obsedantn%C4%9B_kompulzivn%C3%AD_porucha, na příběh mé klientky by velmi dobře navazoval odstavec o přehnané odpovědnosti.

 

P.S.: Nějaký čas po terapii mi klientka napsala mail, který mě původně rozesmutnil, ale pak jsem si uvědomil, že dává naději, že problém dokážeme dořešit. Paní napsala:

“Dobrý den, myslím, že uběhla dostatečně dlouhá doba na to, abych se mohla vyjádřit k našemu poslednímu setkání.

Hodně se mi tou terapií ulevilo, psychicky i fyzicky. Všechny ty negativní pocity, které se objevily po první návštěvě, zmizely. Když jsem vylezla od Vás z baráku, první co jsem uviděla, byla věž katedrály Sv. Václava, nádherně osvícená sluncem a ten obraz byl úžasně prokreslený.

Cítila jsem se tak nějak vyrovnaněji, klidněji. To trvalo i celý víkend a ještě v pondělí. Od úterý se ten pocit začal tak trochu vytrácet… Ovšem horší je to, že strachů a kontroly jsem se nezbavila. Něco se trochu zlepšilo, jako třeba kontrolování okna v práci, ale sporák, telefon a další, kteří patří do sekce “důležité”, jsou beze změny. Nebude to asi tak jednoduché se toho zbavit,  když se něco formuje 40 let, asi to nejde zrušit mávnutím kouzelného proutku – no, v některých případech ano, ale ten můj to  není. Začíná mi připadat… je to, jako by to byl nějaký můj životní úkol, utkat se tváří v tvář s tím vším nashromážděným svinstvem a být v tom aktivní… proto možná ta první terapie nepřinesla kýžený výsledek.”

Můj názor na to je takový, že když budeme pokračovat v hlubinné terapii, problém se podaří odstranit úplně. Říká se, že “jak dlouho se jde tam, tak dlouho se musí jít zpět.” Hlubinná terapie a SRT tuto cestu “zpět” naštěstí umí výrazně urychlit…

 

Také máte potřebu neustále vše kontrolovat? Budu se vám snažit také pomoct… Můžete se na mě s důvěrou obrátit.

photo credit: touched by a demon via photopin (license)

Starší příspěvky:
znasilneni
Mám strach ze znásilnění

Mám strach ze znásilnění Tento článek píšu proto, abych vrátil naději těm, kdo se třeba ï dlouhá léta trápí a...

Zavřít