Strach z létání – zápis z reálné hlubinné terapie

Strach z létání – zápis z reálné hlubinné terapie

logo-hlubinna-terapieStrach z létání – zápis z reálné hlubinné terapie

Toto je zápis ze skutečné hlubinné terapie, která se vším povídáním okolo trvala pouhé dvě hodiny. Není to zcela typické, obvyklejší je, že hlubinná terapie včetně zjišťování všech vstupních informací může trvat i tři hodiny. V tomto případě byla práce velmi jednoduchá, protože klientka si přála řešit pouze toto jediné téma, i když pak vyšly najevo další souvislosti. Přesto to bylo velmi jednoduché.

Klientka se dostavila s tím, že už se strachu z létání pokoušela zbavit, ale neúspěšně. Protože měla letět do zahraničí, vyzkoušela si před tím soukromě let v malém letadle, ale v polovině letu musela pilota požádat, aby přistál. Let pro ni už nebyl dále snesitelný.

 

Strach z létání začal v dětství

Každé hlubinné terapii předchází rozhovor, kdy nechávám klienty hovořit, abych z jejich slov zjistil, co se děje v jejich podvědomí. Důležité informace si zapisuji a pak hledám, co z uvedeného je prioritním tématem, kterému bychom se měli při terapii věnovat. V tomto případě i tato fáze byla velmi jednouchá. Takříkajíc odpočinková terapie od začátku až do konce 🙂.

Klientka začala své vyprávění tím, že její otec byl pilotem, takže od dětství doma slyšela nejrůznější příhody o tom, jaké situace musel za letu řešit. V deseti letech klientka letěla na prázdniny a letadlo se dostalo do turbulencí. Matka měla obrovský strach a dala ho během letu patřičně najevo. Od té doby klientka nechtěla létat, měla pocit, že musí utéct, cítila bezmoc. Měla pocit, že “to v té výšce nemůže fungovat”. Nejvíce jí vadila představa padání, jak je zažila při oněch turbulencích.

Když jsem se klientky ptal na to, co pro ni je na létání nejhorší, řekla: “Asi bych se zbláznila hrůzou. Spadne to a takhle umřeme.” Toto byl tedy výchozí stav a hlubinná terapie mohla začít. Vytestoval jsem také pozici klientky na barometru chování a vyšlo “Strach ze ztráty, Nechaná na holičkách“.

Nechaná na holičkách v řeči barometru chování znamená: “Ubývání sil, iluzí, energie nebo moci. Zase jste selhala. Samozřejmě se bojíte! Ve svém nitru se cítíte být neschopnou. Zničila jste to, co jste chtěla, a nyní cítíte, že musíte najít nový způsob pro své ospravedlnění. Rozhodnete se pokračovat se zahanbováním a obviňováním. Jaký je nejlepší způsob? Co takhle: Neposloucháte mě? To je výborné!

Když jsem klientce přečetl, co o jejím stavu říká barometr chování, ihned reagovala, že se skutečně obviňuje – za to, jak je neschopná! Takže to bylo první potvrzení a mohli jsme se pustit do vlastní terapie a hledat příčinu problému v minulosti.

 

Zápis z hlubinné terapie na téma “strach z létání”

Toto je zápis, jak jsem jej pořídil v průběhu terapie. V hranatých závorkách jsou tělesné pocity klientky, v kulatých závorkách případné moje poznámky z průběhu hlubinné terapie). Vše zveřejňuji samozřejmě anonymně a se souhlasem klientky.

 

Pavel Kaiser (PK): Opakujte si nahlas “Strach z létání“.

Klientka (KL): “Strach z létání, strach…”. Není mi to vůbec příjemný [brní mě nohy, cítím se sevřená, mám pocit ztráty kontroly]. Bojím se, že to spadne [blbě a mělce se mi dýchá, mám strach, zpocené ruce, strach na hrudi]. Dovedu si představit i křik, a to nejenom svůj. Cítím paniku, že tu situaci nevyřeším, chci z toho pryč, ale nejde to [cítím ruce, nohy, jako by mě to stahovalo dolů].

Připadá mi děsivě neuvěřitelný, že jsem v mracích. Ta výška pode mnou, jak se může takový krám udržet ve vzduchu? Jako bych o tom pochybovala, nedůvěra, jako by to nemělo být pro mě [cítím to v nohách, v hlavě]. Chci tu být pro svoje dítě, mám strach i o ně, co by tu dělalo, kdybych tu nebyla, syn je pro mě opravdu hodně důležitý [cítím to v břiše, v krku, v prstech, točí se mi hlava]. Vůbec se nemohu koukat z okýnka, nepříjemný pocit z těch pohybů, i když si na ty turbulence moc nepamatuji.

PK: Dobře, opakujte si tedy slovo “turbulence”.

KL: “Turbulence, turbulence…” (začíná dělat zvláštní grimasy, má záškuby v obličeji) [mám zpocené nohy] Ježíšmarjá, tady bych radši vůbec nebyla. Abych se hrůzou nezbláznila, mám únikové reakce – chci se dostat mimo sebe, aby se mě ta situace už moc netýkala. Je to neovladatelný, ten stroj i ta situace. Strašně mi vadí to propadání. Říkám si, že teď už to fakt spadne (leká se a cuká sebou) [cítím to v celém těle zdola až nahoru]. Mám pocit “já jsem to říkala” [cítím se stažená, hůř se mi dýchá]. Mám touhu utýct, nebejt tam [cítím to v ramenou, v rukách, mám těžkou hlavu, krk, břicho, úplně nejvíce mě brní nohy]. “Ztrácím půdu pod nohama“.

PK: V této chvíli již klientka velmi dobře vnímala všechny své tělesné projevy (somatika), takže jsem ji uvedl do minulosti. Jak se ukázalo, podařilo se dostat ji přímo do minulého života, kde byla příčina jejích pocitů. Pokud budete číst pozorně, najdete spoustu souvislostí, ale asi vás překvapí, že se minulý život vůbec netýkal létání…

KL: Vidím oranžovou barvu [pálí mě nohy] (krčí se na židli, sahá si na nohy, jako by před něčím uhýbala). Napadá mě jen slovo “oheň“. Lidi, kameny, hrozně divně barevné nebe, cítím úzkost, jako bych byla v ohni [je mi vedro] (svléká si rychle svetřík). Takhle to skončí, bojím se o sebe. Fuj! Je mi úplně blbě – je to hnus, mám to v břiše. Strašně mě pálí nohy. Fuj, ty lidi na mě křičí, je tam řev, něco negativního, něco jako “ty zmije”. Urážejí mě, přejou mi to, volají “čarodějnice”.

Vidím nějaký vír, najednou ty nohy už necítím, pak už nic, opouštím tu pláň.

PK: Odkud nyní tu událost sledujete? Je jasné, že klientka zemřel, tj. opustila své fyzické tělo. Obvykle to lidé popisují, jako by se na sebe dívali z výšky.

KL: Dívám se na to shora, už jsem ve vzduchu, je mi strašný vedro. Asi jsem “lehla popelem”. Vidím obličej, směje se mi, je to obličej mého bývalého manžela, který byl katolík. To je asi důvod, proč církev moc nemusím.

PK: Zde je konec události, a tak se ptám klientky, co v události prožila, co si tam uvědomila. To je jedna z velmi důležitých otázek v rámci hlubinné terapie.

KL: Pěkné psycho! Strašné vedro. Úzkost a bezmoc, nepochopení, jak se s tím mohli ostatní ztotožnit, byli na mě hnusní.

PK: Vracím klientku na začátek události, ale tam, kde to všechno skutečně začíná, tj. před její upálení. To je důležité pro pochopení celé události a vybavení si co nejvíce souvislostí.

KL: Jsem v lesíku, tam žiju, chodí tam za mnou lidi, mám se tam dobře, mám to tam velice příjemný, slunce, měsíc a hvězdy. Mám tam jezírko, jsem hodně s tou vodou, komunikuji s přírodou, chodí za mnou lidi, nejsem tam sama. Jsem tam v harmonii. Louka, vesnice, tam je ohniště, jeden barák je jiný než ty ostatní. Cítím, že tam někde je J. (pozn.: bývalý manžel z tohoto života… to se stává, že lidé často v minulých životech objeví i souvislosti, které jim objasní třeba stávající partneské vztahy, přesněji řečeno obtíže v nich) [je mi zima, mám výkyvy teplot].

On mě nahání, vstupuje mi do života, já se mu vyhýbám, on se má dobře, je to někdo významný a bohatý. Potkáváme se pod hradem, mluvíme spolu, něco po mně chce, ale já s ním být nechci, chci být tam, kde jsem doma, u toho jezírka. On mě nahání, “jede po mně”. Furt čekám, kdy se tam zjeví, a on se mě opakované ptá, píše mi. Pak přijde, ale není sám. Já s ním jít nechci, pořád doufám, že se dohodneme, chce po mně, ať jdu s ním. On je naštvaný, že není po jeho, to už se mu nelíbí. Jdu domů a schovám se. Přijde s dalšími lidmi, dají mě do černé místnosti. Jsem někde zavřená, je mi tam zima, chci ven, oni přijdou a někam jdeme, vím, že takhle to skončí, je se mnou fakt asi konec.

Pak vidím, jak jdu s davem k tomu ohni, vzpouzím se, něco volám, nikdo mě neposlouchá [je mi vedro]. Mám strach ze smrti. Bezmoc, nespravedlnost, jako bych nemohla uvěřit, že to takhle může dopadnout.

To oranžové, to je ono… (ovívá se, je jí vedro) [bolí mě břicho].

Ty lidi něco volají, kouř, šutry, už to vnímám strašně zastřeně. Ten strach už není tak strašný, když to teď vidím podruhé, jako bych to už znala. Zchladly mi ty nohy, už to odchází. Spirálka, pak to vypadá jako… [mě fakt bolí hlava].

PK: Co jste tedy v této události prožila? Shrňte to do jedné nebo dvou vět.

KL: Jsem úplně opocená, strach ze smrti, vůbec se mi nechtělo odejít, přišlo mi to nespravedlivý.

PK: Jak tato událost souvisí se strachem z létání? Jakou souvislost si tam uvědomujete?

KL: Je tam ten strach, já nechci, ale umřu, je to nespravedlivý, je tam nedůvěra. Takhle to nechci.

(V této chvíli klientka otevírá oči a chce se jít opláchnout a na WC – to je docela neobvyklé, většinou lidé nedokážou takto vyskočit do přítomnosti, ale není to nic na závadu. Po pár minutách se klientka vrací a já ji vedu zpět do události v minulém životě).

PK: Projděte tedy celou událost znovu.

KL: Jsem u toho rybníčku, odraz měsíce a slunce, tam je to příjemný, dobře se mi tam žije. Chodí za mnou lidi. Ve vesnici bydlí ten J., co po mně pořád něco chce, nepřikládám tomu důležitost, chodí mi od něj psaní v takových ruličkách. Pak přijde s lidma, nedohodneme se. Jsem tam zavřená, něco mi hrozí [břicho, krk]. Asi mi hrozí trest, protože jsem neposlechla. Vezmou mě, asi je tam hrad, jsem zavřená v tmavé místnosti. Je tam zima, smrad, nelíbí se mi to vůbec. Pak už vím, že takhle to skončí. Mám už strach, vedou mě k ohni, volám o pomoc, nikdo mě neposlouchá [v těle už je to trochu neutrálnější].

Potom jsem spálená, na konci je vír, spirála, to je to poslední, co vidím, pak už tam nejsem. Večerní nebe…

PK: Jak se vám teď tato událost procházela?

KL: Šlo to rychlejc, bylo to lehčí.

PK: Jak tato událost souvisí se strachem z létání?

KL: Taková ta bezmoc a pocit, že to není možný, že to takhle skončí.

PK: Projděte událost znovu od začátku do konce.

KL: U jezírka, lest, dřevěný domeček… Točí se mi hlava, to je asi ze strachu z J. (detaily vynechávám… klientka se opět svléká, protože jí je “vedro”). Dav lidí, oheň, takhle to skončí [už se ale cítím svobodnější].

Mám pocit, že se mě to čím dál tím míň týká. Je to takové bledší, jde to rychleji. Jen se mi trochu zamotala hlava, určitě nejsou ty nohy jako předtím.

PK: Klientka začíná událost vnímat jinak, prochází ji snáz. Ptám se tedy, jak se jí nyní událost procházela.

KL: Tyjo, relativně v pohodě. Jako kdybych se koukala na film. Už mi to nepřipadá jako taková hrůza. Nějak se to otupilo, ty pocity už nejsou tak ostrý.

PK: Vracím klientku znovu do události, jak jste poznali z jejího prožitku, už je to pro ni snazší. Událost prochází výrazně rychleji. Prostě vše jde tak, jak to při hlubinné terapii má být :-).

KL: (prochází událost znovu, mluví výrazně rychleji) Oheň, pak odejdu, jde to relativně dobře, nic mi není.

PK: Jak se vám tedy ta událost nyní procházela?

KL: Jo, relativně na pohodu. Ono už je to fakt jak film, jako by se mě to už ani tolik netýkalo, opravdu jako film.

Cítila jsem bezstarostnost, jako by se to rozvolnilo, už mi to tam tak nenaskakuje. Jako by se mi to přestalo vybavovat (klientka míní nepříjemné pocity v těle).

PK: Projděte to tedy opět od začátku.

KL: (Dělá si pohodlí v křesle) … v komůrce, vadí mi, že to tam smrdí a je tam tma, oheň, tímto způsobem stama odejdu, už jsem tam jenom jako takový opar. Procházelo se mi to lehce.

Ty jo, uvědomila jsem si, co po mně chtěl. Jako bych tam byla jen pozorovatel, už do toho nejsem tolik vtažená. V těle jsem se cítila neutrálně, nic škaredýho, jen ta komora, tam jsem to vnímala.

PK: Projděte to znovu…

KL: Nejvíc se mi tam nelíbí, že to z jeho strany není romantický. To je ten důvod, proč s ním nechci jít. Asi jsem věděla, že mě čeká něco špatného, asi mi to dopředu naznačil, nebylo to tak neočekávané. To ostatní je už nedůležitý, je to jen kulisa. Není mi tam nijak špatně, to nemůžu říct. Hrad, komůrka, jdeme k tomu ohni, já tam shořím, už se na to spíš přijdu podívat. Nejsem tam už v těle, jsem jakoby ve vzduchu.

PK: Jak tedy tu událost hodnotíte, co jste tam prožila?

KL: Prožila jsem tam svou smrt. V letadle mám možná strach, abych tam neprožila něco podobného. I tam člověk může shořet. Teď je to jiný, fakt je v tom rozdíl oproti začátku.

 

Strach z létání a událost z dětství

Protože se klientka dostala hned zpočátku terapie do minulého života, kde našla podobné pocity, jaké prožívala při strachu z létání, zcela přeskočila událost, kterou zmínila v úvodním rozhovoru – tedy turbulence v letadle v deseti letech. Proto jsem ji tam navedl, aby si prošla i tuto událost. Chtěl jsem mít jistotu, že i tato událost nezůstané nezpracovaná.

KL: Mamka křičí, má strach, říkám si, co to je. Doletíme, přistaneme a je to dobrý. Noc hroznýho, nic důležitýho. Lekla jsem se jen, že máma měla strach. Byla jsem tam jako divák. V těle se nedělo nic, je to dobrý.

Poznámka: Všimněte si veledůležité maličkosti – zde klientka najednou velmi dobře dokázala rozlišit, že v události v dětství prožívala strach její matka – nikoliv ona sama. A díky tomu, že již měla zpracovanou událost z minulého života, tato událost už ztratila jakýkoliv výrazný negativní náboj.

 

Strach z létání je fuč

Zde jsem terapii ukončil a věnovali jsme se “výstupní kontrole”, při které jsem chtěl zkontrolovat pocity klientky z létání. Klientka se snažila vybavit si své původní pocity, ale řekla jen toto:

Je mi to jedno. Ty jo, já si vedle sebe dovedu představit svého přítele. Směje se, že mě konečně dostal do letadla. V pohodě, cítím se docela dobře. Nevnímám to, co na začátku, přestaly mě brnět nohy, to tam už není. Možná cítím trochu chvění, takové dobrodružnější, jaké to teď bude. Je mi to v podstatě jedno.”

 

Létání je způsob dopravy 🙂

Na úplný závěr (pár technických detailů a testování výsledků metodou SRT zde vynechávám) jsem se klientky zeptal, co se jí vybaví, když myslí na slovo “létání“. Jak víte, na začátku toto měla spojeno se spoustou negativních pocitů. Nyní klientka řekla:

“Létání? … Nic. Doprava. Přesun.”

A to byl v podstatě konec terapie. Jak vidíte, s létáním si už paní nespojuje nic negativního. Je to prostě způsob dopravy, přesunu z místa na místo.

Klientka ještě dodala: “Připadám si, jako bych vyložila vagon uhlí. Ale je to dobrý. Strašně mě překvapilo, kam jsem se to dostala. Už tam necítím ten strach. Strašně bych chtěla letět k moři.”

A to je, myslím, konec jednoho strachu z létání. Byla to pro mne jednoduchá, příjemná a velmi uspokojivá práce.

Pokud i vy máte strach z létání nebo jakýkoliv jiný strach, jsem zde pro vás. Je ale třeba použít můj Kontakt.

Starší příspěvky:
Radikální odpuštění a rakovina…

Radikální odpuštění a rakovina... aneb Nedokážete odpouštět? A víte, co na to říkají lékaři? Hlubinná terapie je jednou z cest,...

Zavřít