Mám strach z mužů

Mám strach z mužů

strach z mužů

Mám strach z mužů – skutečný příběh klientky

Strach z mužů – tento příběh klientky zde uveřejňuji s jejím laskavým svolením. Možná se v něm poznáte, nebo vás aspoň poučí o tom, jak těžké trauma může člověk nosit v podvědomí mnoho desítek let, aniž by o něm měl tušení.

V tom je právě kouzlo a síla hlubinné terapie – pomohu vám najít skryté a hluboko potlačené zážitky, které ovlivňovaly váš život z hloubi podvědomí, aniž byste o tom měli tušení.

 

Vedlejší účinky hlubinné terapie

Strach z mužů samozřejmě ovlivňuje u žen sebevědomí, osobní hodnotu, radost ze života, přijímání hojnosti a v každém případě i partnerské vztahy.

Začtěte se a sledujte, jak vážné podvědomé bloky klientka objevila v události z raného dětství… Jak uvidíte, v této terapii se zcela jistě odhalily i bloky, které mohly ovlivňovat vztah klientky k sexu a partnerství vůbec. To už však byl jen bonus, pozitivní “vedlejší efekt” terapie.

První slova po příchodu klientky

Klientka přišla s tím, že vlastně nevěděla, jaké téma by přesně potřebovala řešit. První slova byla… „Neumím se otevřít lásce. Tím pádem neumím projevovat lásku.“ Po krátkém rozhovoru jsme zjistili, že budeme řešit téma, které se jevilo jako prioritní: Strach z mužů.

 

Co ukázal barometr chování

Před terapií je velmi užitečné zjistit různé pomocné informace. Jednou z nich je i pozice na tzv. barometru chování. Ten ukázal, že se klientka nacházela v pozici: Strach ze ztráty, Vylekaná.

Co to znamená v řeči barometru:

„Znamená to být vyděšená, vystrašená, zahnaná strachem. Zvnitřněná pozice vylekaná způsobuje strach, že nikdy nebudete přijatelná taková, jaká jste, že nikdy nedosáhnete toho, čeho chcete dosáhnout. Znepokojujete se kvůli tomu – představujete si ty nejhorší výsledky. Váš strach způsobuje, že pochybujete o všech svých vztazích – starých, nových i budoucích. Nemůžete riskovat být srdečná. Kdybyste to udělala, mohla byste znovu trpět – snad dokonce víc než dosud. Ve svém nitru prožíváte hrůzu z toho, co by se mohlo pokazit, a každý problém řešíte s mimořádnou opatrností – hlavně v osobních vztazích.“

Klientka se v tomto popisu naprosto dokonale poznala. Jak při pozorném sledování jejího příběhu poznáte, test na barometru se následně potvrdil při procházení zážitku z raného dětství.

 

Mám strach z mužů…

… opakováním této věty jsme zahájili hlubinnou terapii. Její průběh zde nemohu podrobně popsat, protože to byly téměř tři hodiny povídání, uvědomování a hlavně prožívání. Takže toto berte, prosím, jen jako pokus o sdělení toho hlavního, ale v nezbytné zkratce.

Další podvědomé programy, které jsem následně pomohl klientce objevit v jejím podvědomí, byly například tyto:

Mám strach z mužů. Nenávidím muže. Nenávidím je za to všechno, co mi provedli.

Stále tam vnímám svého otce, protože mi velmi ublížil.

Bylo to kolem mých pěti let. Otec mě volá, „Pojď za mnou“. Jdu, táhne mě do sklepa. Tam je soused, který se tam ukájí. „Tohle se stane holčičkám, které neposlouchají své rodiče“, říká otec. Jsem vystrašená k smrti. Nechápu, jak se muži chovají, otec mě drží za ramena, nechce mě pustit.

Proč mi to dělá, proč mi takové věci ukazuje?!

Cítím se ponížená, připadám si jak znásilněná (klientka se otřásá odporem). Je to šok, já přece jsem hodná, jsem veselá hodná holčička a mám své rodiče ráda. „Tatínku, pusť mě, já se na to nechci dívat!“ Utíkám po schodech, v pokojíčku v koutě sedím schoulená, vyděšená, nepochopená.

Pane Bože, co mi to taťka ukázal?! Proč mi to udělal?!

Takhle nemohu žít. Sedím tam a jsem zmatená. Jsem v šoku, v hlavě mám zmatek. Snažím se to všechno potlačit, vyčítám mamce, že se mě nezastala (i když tam nebyla).
Začínám si vytvářet svůj vlastní svět. Takhle žít nechci. Takhle nemůžu žít! Mám strach, že taťka přijde domů, nevím, co bude chtít, co bude dělat? Jsem k smrti vyděšená.

 

Klientka si vytváří spoustu bloků vůči mužům…

Začínám si tam tvořit hranice – hranice bez mužů, bez lásky. Žít v nouzi, bez peněz, na hranici nouze, bez dostatku lásky, bez štěstí a bez radosti. Tak takhle teď budu žít!

Pochopila jsem, že můj otec byl velmi zlý. Musím být také zlá, jinak tady nepřežiju. Loučím se s radostí, s hojností, s láskou k mužům i s láskou k sobě.

Tady se nedá žít. Když mi někdo tak blízký dělá takové věci, tak mě nemá rád. Když mě nemá otec rád, nemohu mít ráda ani sama sebe.

Jako bych se ani nechtěla mít ráda. Viděla jsem to, co jsem neměla vidět. To, co jsem nechtěla vidět.

Nemohu se mít ráda kvůli těm mužům.

Taťka mě nemá rád, proto mě nemohou mít rádi ani muži a ani já nemohu mít ráda sama sebe.

Bojím se, že mi otec ublíží. Jsem hrozně vyděšená, je to všechno moje vina. Potom jsem si stopla i učení, studování, potrestala jsem se. Stopla jsem si radost ze života a všechno, co jsem mohla. Jsem zlobivá holčička, nenechala jsem otce, aby mě potrestal.

Radši se nebudu radovat, budu smutná. Nebudu ukazovat radost – pak mě taťka nebude trestat. Vyměnila jsem smutek za radost. Tak mě otec nebude trestat.

Když nebudu ukazovat svou chytrost, budu průměrná, tak nějak propluju tím životem. Nemůžu být přeci chytřejší než můj otec, protože by mě potrestal.

Otec mi ublížil i psychicky. Řekl mi, že budu hloupá holka. A tak je to správně. Udělal ze mě hlupáka a já jsem se nechala. Jen jsem ale přeci chtěla, aby mě měl otec rád. Nedokáže mě milovat, nemiloval ani sám sebe.

Bolí mě z toho srdce. Nechápu, jak někdo může nemilovat své dítě a ubližovat mu.

Chtěla jsem jen, aby mě měl otec rád, to je celé. Ale on si to nezasloužil. Já jsem ho milovala, a on mě ne.

Chtěla jsem se mu zavděčit. Vzdala jsem se radosti, všeho. Tatínku, jenom mě měj prostě rád…!

Vzdala jsem se všeho, jen aby mě měl otec rád. Věřila jsem, že když se všeho vzdám, bude mě mít rád. On měl potřebu mít nade mnou převahu. Jinak to prostě neuměl. Chtěl mě k něčemu dohnat… Něco nemám zpracované… Chtěl mi ukázat mé slabiny.

Chtěl mě asi naučit, že se nemám nechat ponižovat. Mám se umět postavit mužům. Nemusím být vděčná, aby mě měl někdo rád. Můj otec mě měl mít rád bez toho, abych se před ním ponižovala.

On to jinak neuměl, byl to slaboch. Zvyšoval si na mně ego, dělalo mu to dobře. Já jsem se nechala… Neměla jsem se nechat.

Nemám se nechat zastrašit, zahnat do kouta. Tohle vše mě mělo jen posílit, ale já jsem to nepochopila. Jenom jsem se ztrestala.

Mám být sama sebou, žít naplno, otevřít se lásce, milovat život, milovat muže, radovat se ze života. Tenkrát jsem to nepochopila, nechala jsem se málem zničit.

Už se chci radovat, nechci se nechat ponižovat.

Otec pro mě byl vším a mě to prostě zklamalo. Ale můj úkol je žít naplno, mít všeho hojnost, financí, lásky, lásky ke svým dětem…

Mít otevřené srdce lásce se vším všudy. Chci to a zároveň nechci. Mám z toho strach. Strach z toho, co bude, když budu plná života, plná radosti.

Co by tomu řekl taťka, kdybych byla plná radosti? Mám strach, že on to nepochopí.

Mám se radovat a žít naplno… Ale co když mě nebudou mít rádi? Chci, aby mě měli rádi, ale ne za každou cenu.

Když mě nemá rád můj otec, nemohou mě mít rádi ani muži.

 

Jak to bylo dál a co si klientka ještě uvědomila

Jak vidíte, v průběhu procházení události z dětství si klientka ujasnila mnoho podvědomých přesvědčení, která si na základě traumatu vytvořila. Tato přesvědčení se během terapie postupně odbourala, ale jak, to se do článku nevejde…

Klientka pokračovala a uvědomila si další a další souvislosti:

Nepochopila jsem lásku k mužům. Nemusím milovat každého muže. Je to jen mé svobodné rozhodnutí. Nepochopila jsem, co to je milovat muže. Mužům musím dát svobodu, tím pádem dám svobodu i svému otci. Mohu muže milovat, ale nemusím ho vlastnit. Je v tom svoboda v myšlení, svoboda v lásce, ve všem.

Mít svobodnou mysl znamená mít i radost ze života. Nedokázala jsem to mužům dát, bylo to mé nepochopení.

Můžu milovat a být šťastná, ale nemusím vlastnit. Naopak dávat svobodu všemu, co se životem souvisí. Nedokázala jsem to nechat plynout a pustit to.

Pochopila jsem to: Dej svobodu a budeš ji mít také. To jsem nedokázala, a proto jsem měla strach z mužů.

 

Návrat do minulého života

Jak už jistě cítíte, bylo trauma z dětství pro strach z mužů zásadní. Přesto jsme ale pokračovali dále do minulosti a klientka objevila minulý život, kdy byla znásilněna. Detaily musím vynechat, tak alespoň pár dalších uvědomění…

Po znásilnění: Nenávidím sama sebe, nenávidím své tělo, nenávidím, že jsem žena. Byla jsem zneuctěná, a proto nemůžu mít muže, který by mě miloval. Nenávidím své tělo, protože mě zneuctil.

 

Závěr terapie, klientka objevuje nový vztah k mužům

Na konci terapie, a tak by to mělo být, je klientka zbavena traumatických zážitků, podvědomých programů (těch negativních) a také somatik (nepříjemných tělesných pocitů). Proto dokáže najednou celé téma vnímat jinak, a to se odráží i v tom, jak hovoří…

Jsem si jistá sama sebou. Proto mohu důvěřovat i mužům, že mě budou brát takovou, jaká jsem. Jsem klidná a vyrovnaná.

Nebojím se mužů. Mohou mě a budou mě milovat takovou, jaká jsem. Mohu se radovat a žít naplno.

Mohu se milovat a ctít. Mám se mít ráda, mohu se radovat a žít, mohu mít všeho dostatek – radosti, hojnosti. Mohu se radovat a žít naplno. To jsem si tam v minulosti kvůli svému nepochopení zakázala.

Už si nemusím lásku mužů zasloužit.

 

A na úplný závěr klientka dodala: “Je to masakr, jak se člověk potrestá, že?”

 

Barometr chování po hlubinné terapii

… ukázal, že vůči mužům se klientka nachází v pozici: V harmonii a jednotě.

A to znamená, že: „Jste v harmonii s něčím (zde tedy s muži), stav bytí v jednotě s něčím jiným. Někteří lidé tento stav zažijí jako zkušenost kosmického vědomí. Typičtější je uvědomění si úplné harmonie s nějakou osobou nebo zkušeností. Harmonie a jednota je ale momentálním uvědoměním. Nemůžete se ho držet, netrvá dlouho. Od momentu jednoty se vrátíte k záležitostem života, začínajíc – doufejme – z pozitivního bodu.“

 

A to je tedy ve velmi zkrácené podobě to, jak se klientka zbavila strachu z mužů. Jestli máte nějaký podobný strach (a nemusí to s muži vůbec souviset), zbavte se ho! Jsem tu pro vás.

Ilustrační foto – photo credit: Couple via photopin (license)

Starší příspěvky:
sebevědomí
Sebevědomí: 15 vteřin, které mi ho zničily na 30 let

Sebevědomí: 15 vteřin, které mi ho zničily na 30 let Sebevědomí je problém, který trápí spoustu lidí. V tomto příběhu se...

Zavřít